Božský klid - význam tohoto slovního spojení jsem skutečně pochopila ve chvíli, kdy jsem stála uprostřed pouště Atacama a pozorovala slunce zapadající za obrysy nedalekých sopek. O to víc jsem se pak těšila do Patagonie, kde celý dojem ještě umocňuje okolní příroda. Chile v mnoha směrech předčilo má očekávání a pokud budu mít někdy tu možnost, určitě se sem vydám znovu.

Načítám

Podívat se pořádně do Jižní Ameriky bylo vždy mým velkým snem. A proto, když se naskytla příležitost vyrazit do Chile, neváhala jsem a hned jsem se pustila do plánování cesty. Nakonec z toho vzniklo 12 dní plných dobrodružství, nezapomenutelných zážitků, nespoutané přírody a dobrého vína.

Ze všeho nejdříve jsem dorazila do Santiaga, hlavního města Chile. Prošla jsem si jeho moderní i původní historickou část a vystoupala jsem i na San Cristobal Hill, na jehož vrcholku stojí 22 m vysoká socha Panny Marie. Pak už jen jídlo, krátká procházka po městě a zpátky na hotel se pořádně vyspat. Ale to rozhodně nebylo vše.

Načítám

Druhý den jsem totiž měla v plánu okusit krásy Chile. A že jich je. Vyrazila jsem do Maipo Valley, na soukromou ochutnávku na vinici Santa Rita. Příjemné pohoštění, hezké vinice, nádherné prostředí i vlastní restaurace. Tu měla každá z navštívených vinic. O to zajímavější byla následná prohlídka andského muzea, po které přišla na řadu další vinice, tentokrát Concha Y Toro.

Jedinečné zážitky mě však teprve čekaly. Třetí den jsem odletěla ze Santiaga do Calamy, města považovaného za bránu do pouště Atacama. Nejsuššího místa na Zemi, kde podle různých vědeckých výzkumů od 16. do 20. století nespadla ani kapka deště. Také proto se tu testují vozítka, která jezdí po Marsu.

Načítám

Ubytovala jsem se v hotelu Alto Atacama, kde jsem kromě All Inclusive ocenila především všech pouštních zákoutí znalého průvodce. Vždy, když jsme navštívili nějaké turisticky frekventované místo, dovedl nás o kousek dál, na krásnou vyhlídku, kde nikdo nebyl. Byl velmi sdílný, ochotný a pokaždé něčím překvapil. 

Stejně byl ale nejlepším zážitkem z Atacamy, když vynechám nádhernou, tisíci hvězd posetou noční oblohu, ranní let balonem, před kterým jsem se dokonce podívala i dovnitř. Jakože do balonu, částečně již nafouklého. Ale to byla jen taková perlička před samotným, oslnivým východem slunce vysoko nad vyprahlou krajinou.

Zlatý hřeb mého výletu měl však teprve přijít. Byla jím Patagonie se svou nespoutanou přírodou, dujícími vichry a „plyšovými“ lamami, které vás nezaujatě pozorují, jak svádíte boj s živly. Občas jsem si myslela, že slyším potutelný smích, ale to byl jen vítr čechrající jejich huňatou srst. Zdejší lamy jsou navíc skutečně roztomilé a lidí se vůbec nebojí, tudíž ani vy se nemusíte bát jich.

Načítám

Zdejší nehostinná krajina přitom skýtá nejedno překvapení. Tím zřejmě největším je luxusní hotel Singular Patagonia, který na první pohled poněkud mate. Působí totiž jako velká hornická kasárna, skrývá však špičkovou kuchyni, která si ani v nejmenším nezadá s michelinskými šéfkuchaři, bohatou historii a skutečně překrásné technické muzeum, které je zcela přirozenou součástí hotelu.

Ne nadarmo byl hotel roku 1996 prohlášen za národní kulturní dědictví, což si plně uvědomíte ve chvíli, kdy poprvé projdete jeho branami a ubytujete se v jednom ze tří suitů o velikosti 70 m2, které poskytují nepřekonatelný výhled přímo na fjord Poslední naděje, jenž není příliš vzdálený od stejnojmenného mysu. Vskutku luxus takřka na konci světa.

Stejně krásné, jen trochu jinak, je to i mimo hřejivou náruč hotelu Singular. Leží totiž na úpatí národního parku Torres del Paine, který proslul ledovcovou krajinou, průzračně modrými jezery i majestátem hor. A který jsem si také prochodila, co mi síly stačily. Jedním z nejlepších zážitků byla rozhodně kondoří vyhlídka, z jejíhož vrcholku jsem shlížela na obrovské perutě těchto majestátních ptáků, hledajících něco k snědku.

Načítám

To bylo k Singularu. Jenže pro mě cesta ještě nekončila. Těsně před odletem ze země fantazie zpátky do Prahy jsem ještě stihla navštívit Matetic Winery v údolí San Antonio a zúčastnit se závěrečné ochutnávky vína. A tentokrát to bylo tak dobré, že jsem si domů odvezla několik lahví jejich Matetic EQ Syrah, jehož se ročně stočí pouhých 9 000 lahví. A pak už byl opravdu čas vrátit se domů.

Chcete navštívit kondoří vyhlídku a sledovat, jak tito obři nebes krouží hluboko pod vašimi zraky? Nebo se ve výškách necítíte ve své kůži a upřednostníte raději projížďku na koňském hřbetu skrze údolí Laguna Sofía, které však není o nic méně úchvatné? Či vás spíše láká mořská hladina, po níž můžete brouzdat na kajacích a během tichého lelkování občas chytit i nějakou tu rybu? Můžete mít všechno, a ještě mnohem víc. Stačí říct. Fantazii se zde meze nekladou a vydat se můžete vskutku na jakoukoliv světovou stranu. Jen počítejte s tím, že pevné boty a pořádně teplé oblečení jsou základem úspěchu pro jakýkoliv výlet za hranice hotelu.

Načítám

Jižní Amerika se zdá býti daleko. Ale není se čeho bát. Je to změna, na kterou rozhodně nikdy nezapomenete. Stačí jen trocha odhodlání a my již zařídíme zbytek. Chcete navštívit Chile? Napište mi, zavolejte a zbytek už nechte na mě.

Jitka Kolmanová, travel designer

Jitka Kolmanová

travel designer

Připravíme vám nezapomenutelný zážitek kdekoliv na světě. Zavolejte mi nebo napište a s týmem designérů vám zajistím dovolenou na míru.

Jitka Kolmanová