Věčné město. Řím má mnoho přízvisek a každé vystihuje jen dílčí část jeho charakteru. Nelze ho popsat plně, stejně jako není možné poznat vše, co je uloženo v historických vrstvách tohoto ikonického města. Prožít Řím znamená hledat vlastní místa, která vytvoří osobitou mapu na půdorysu věčnosti.
Lehkým krokem ještě za ranního rozbřesku se dá projít od náměstí Piazza Navona podél slavných památek – starověkého Pantheonu, felliniovské fontány di Trevi až ke Španělským schodům. Po jejich svižném vyběhnutí směrem k Ville Medici se před vámi v okamžiku rozprostře čarokrásné panorama. Typické sfumato a zvuk ptactva patří k rannímu koloritu městské scenerie. Cesta se ještě lehce vine vzhůru parkem Borghese a vzápětí klesá k exponované Piazza dei Popoli. Odtud se pomyslný kruh uzavírá spletí uliček podél břehu Tibery až k Andělskému hradu. Zde se kroky opět stáčí zpět k Via dei Banchi Vecchi a via di Monserrato. Ačkoli se nachází v bezprostřední blízkosti turistické zóny, bydlí zde původní Římané a jejich zvyky se dají odezírat již během pár chvilek. Mírnou ranní strohost střídají přátelské pozdravy v téměř nepostřehnutelných barech, kde se od velice brzkých hodin připravuje jeden šálek kávy za druhým.
Procházka dějinami umění
Než se pak rozběhne běžná každodennost, cesta za uměním Říma může pokračovat prohlídkou významných kostelů, které disponují unikátnějšími díly starých mistrů než mezinárodní muzea. Tato skutečnost dělá z Říma bezprostřední či přirozenou galerii, kde návštěvníci mohou prodlévat hodiny a zažít artefakty v jejich původním prostředí. Ve zmíněné čtvrti je povinnou návštěvou kostel Sant’Agostino, kde visí Madonna di Loreto od barokního mistra Caravaggia. Jen o několik minut dál je vzdálena Chiesa Maria della Pace, která dnes ‚disponuje‘ barokní fasádou ze 17. století a jejíž křížovou chodbu navrhl slavný Donato Bramante (kolem roku 1500), pro něhož to byla první římská zakázka. Jen o pár let později zde Raffael Santi zpodobnil ve fresce Sibyly (1514). Jedním z nejunikátnějších a také nejstarších sakrálních stánků je bazilika Panny Marie ve čtvrti Trastevere. Před očima se tu odehrávají celé dějiny umění od nejstarších věků po současnost. Zcela přirozeně se tu člověk prochází pod románskou apsidou či renesančním kazetovým stropem hlavní lodi. Na oltářích se nacházejí byzantské ikony pod antickými sloupy. Neméně významnou je pak titulární bazilika Panny Marie v Aracoeli (u Nebeského oltáře) přímo na Kapitolu.
Když se antika potká s minimalismem
V intenzivním odpoledním slunci je příhodnější se vydat do muzejních institucí a galerií. Ačkoli Řím není výraznou destinací pro současné umění, jistě představuje aktuální tvorba, ať v oblasti čistě výtvarného umění, tak soudobé architektury, osvěžení. Místo, kde se ještě potkává dávný antický odkaz s moderní dikcí, je muzeum Ara Pacis. Jen před několika málo lety přímo uprostřed města vyrostla podle návrhu amerického architekta Richarda Meiera schránka na Augustův Oltář míru z roku 13 př. n. l. Elegantní komplex minimalistických staveb z travertinu a s prosklenými částmi propůjčuje doslovnou lehkost k vyznění antické památky.
Římský duch ve 21. století
Prodchnuté již jen aktuálními trendy je Národní muzeum 21. století, tzv. MAXXI. Jeho misí je doslovné prolnutí s bezprostřední minulostí a kulturní inovací a uměleckým experimentem. Architekturu instituce navrhla Zaha Hadid jako výraz konstruované plynulosti linií a stejně jako jejich dynamiky dovolující vytvořit téměř nečleněný prostor pro výstavní program. Mezinárodní trh s uměním reprezentují privátní galerie jako Gagosian nebo italská Continua, která si našla svoji adresu uvnitř
luxusního hotelu The St. Regis Rome. Její portfolio nabízí jména, jako například Ai Weiwei, Anish Kapoor, Daniel Buren nebo Kiki Smith. Zastupuje také Francouze JR, který je známý svými sugestivními fotografiemi obrovských formátů, které instaluje do veřejného prostoru a vytváří jeho další iluzi. Aktuálně se na renesanční fasádě Palazzo Farnese nachází impozantní černobílý obraz v duchu trompe l’oeil, který sugeruje jedinečný pocit proměny slavné budovy. Především v podvečerním šeru pak vnímají kolemjdoucí monumentalitu římského ducha.
