Maroko pro odvážné aneb 10 zážitků, které vám zvednou tep

 

První návštěva Orientu bývá vzrušujícím skokem do neznáma. Tisícero vůní a chutí bere naše smysly útokem, vzduchem se nese kakofonie zvuků a různých nářečí, z chaotických tržišť protkaných magickou atmosférou jde hlava kolem. Prvních pár dní je pohádka. Co si ale počít ve chvíli, když už jste našli cestu ven z labyrintu mediny, ochutnali svůj první tažín, vysmlouvali za hubičku kožený suvenýr a dosyta se nabažili brouzdáním tradičních souků? Poznat další tvář Maroka, která vám vlije adrenalin do žil.

Vzrušující canyoning

Poměrně mladý sport, na jehož počátcích stál francouzský jeskyňář Edoard Alfred Martel, si postupně razí svou cestu i do slunného Maroka. A není divu. Zvlněný horský terén, nespočet malých i větších vodopádů, divoké říčky kroutící se úzkými soutěskami... Lepší podmínky by si vyznavač canyoningu snad ani nemohl přát. Za tímto dobrodružstvím vyrazte do Rajského údolí kousek od Agadiru nejlépe v období května, října či listopadu, kdy je v řekách dostatek vody. V posledních letech stoupá zájem také o slaňování v okolí ikonických vodopádů Ouzoud, které jsou populární destinací na jednodenní výlet z Marrákeše.

Výšlap na vrcholek Atlasu a zároveň nejvyšší horu severní Afriky – 4,167 metru vysokou Jebel Toubkal – je úžasnou příležitostí objevit rozmanitost marocké krajiny v celé její kráse. Několikadenní trek je nejlepší uskutečnit na jaře či na podzim, a vyhnout se tak extrémním teplotám, které se například v létě mohou držet okolo 40 °C. Ubytování je po cestě možné v horských chatách, odvážlivci s průvodcem nezřídka volí i camping na divoko. Výlet do těchto končin určitě doporučujeme spojit s návštěvou některé z okolních berberských vesnic, kde si můžete vychutnat fantastickou místní kuchyni i dopřát nohám zasloužený relax v tradičních lázních hammam. Většina lidí se z vrcholku hory Tubkal vrací stejnou cestou. Pokud se však dolů vydáte náročnější, zato dobrodružnější oklikou přes severní hřeben, čeká na vás scéna jako vystřižená z filmu Mad Max. To, co na vrcholku Tibherine už přes půl století připomíná ztroskotanou vesmírnou raketu, je ve skutečnosti motor malého letadla, které se v horách ztratilo na cestě z portugalského ostrova Faro na africký São Tomé. 

Tyrkysově modrá řeka Ahansal klikatící se v délce 80 km údolím Atlasu je od března do června oblíbeným cílem zapálených kajakářů i outdoorových rodin s dětmi. Načervenalé skály, které mnohde vytvářejí úzké, ale neskutečně fotogenické soutěsky, připomínají americký Grand Canyon – davy návštěvníků tu však nečekejte. Sjíždění řeky na raftech či kajacích je v Maroku zatím ještě málo známou atrakcí a rozhodně stojí za vyzkoušení, než se z ní stane masová záležitost. Vlny a peřeje Ansahal vás totiž provedou nedotčenou říční krajinou, ve které je šumění vody večerní ukolébavkou a ničím nerušený zpěv ptáků ranním budíčkem. 

Nekonečné duny oranžového písku mají v poušti své zvláštní kouzlo. Už jen představa, jak snadné je se mezi nimi ztratit, dokáže člověku pořádně zrychlit tep. A což teprve, když se k tomu přidá ještě pořádná dávka adrenalinu. Až 160 metrů vysoké písečné vrcholky Erg Chebbi nedaleko pouštního městečka Merzouga totiž s trochou kuráže můžete sjíždět na sandboardu nebo na čtyřkolkách. Zatímco v prvním případě je potřeba alespoň špetka fyzické zdatnosti a rovnováhy, u čtyřkolek stačí pouze absolvovat základní bezpečnostní trénink. Jen je nutné počítat s tím, že písek budete z vlasů, uší a oblečení vyklepávat ještě několik dní. 

Údolí Ourika se zelená necelou hodinku od Marrákeše, a ačkoliv jsou jeho hlavním lákadlem kaskádovité vodopády nad vesnicí Setti Farma, nejmalebnější pohled se nabízí těm, kteří k němu připlují vysoko nad zemí. Let horkovzdušným balonem je definicí romantiky, a když si přivstanete, můžete se kochat tím nejkrásnějším světlem. Zaposlouchejte se do všeobjímajícího ticha protkaného jen občasným duněním hořáku a vychutnejte si ten neskutečný nadhled, svobodu a pocit beztíže, zatímco se vám na obzoru rýsují horské vrcholky a přímo pod nohama mění divoká krajina. 

Marocké pobřeží lemuje spousta perfektních míst na surfování, okolí městečka Essaouiry nabízí díky stabilním větrům a pozvolným dlouhým vlnám i parádní podmínky pro kitesurfing. Hlavní sezona je od poloviny března do září, ale navzdory vysokým letním teplotám se hodí přiobléknout se. Voda totiž zůstává poměrně chladná a v kombinaci s větrem je tenký neopren sázkou na jistotu. Větrné podnebí má navíc jednu skvělou výhodu – díky němu míří do Essaouiry méně turistů. 

Sluncem zalitou Afriku by si s ledem jinde než ve skleničce spojil jen málokdo. Přesto pohoří Atlas nabízí jedinečné podmínky pro zkušené lezce v ledu i skalní horolezce, kteří s touto disciplínou teprve začínají. Vysokohorské městečko Imlil zhruba 90 minut jízdy od Marrákeše leží na úpatí hory Toubkal a v zimních měsících se jeho okolí mění v zamrzlé království se třpytivými ledopády a ledovými stěnami, z nichž některé se táhnou v nepřerušených sekcích až 600 metrů vysoko. Oblíbené jsou několikadenní pobyty se zkušenými průvodci a ledolezci, kteří vás po úvodním tréninku provedou těmi nejkrásnějšími zákoutími místní zimní krajiny. Navíc je v těchto končinách vysoká šance, že se trefíte do krásného počasí s vymetenou oblohou. 

Podobně atypickou aktivitou je v severní Africe lyžování a Maroko se překvapivě pyšní hned pěti lyžařskými středisky. Nejvýše položený a také nejhojněji navštěvovaný je resort Oukaïmeden nabízející 7 vleků a 10 kilometrů sjezdovek. Kdo však hledá opravdový adrenalin, může vyzkoušet několikadenní túru zasněženou krajinou na skialpech v pravé vysokohorské divočině obklopující vzdálenější masiv M‘Goun. Ubytování je zajištěno v chatách lemujících hlavní stezky, a stejně jako se každým dnem mění výhledy i terén, tak i každý večer na vás čeká unikátní kulturní a gastronomický zážitek. 

Skalní soutěska Todra Gorge na jihozápadě Maroka učarovala prvním lezcům v 60. letech minulého století a dnes je vyhledávaným cílem adrenalinových nadšenců po celém světě. Její až 300 metrů vysoké stěny tvoří prvotřídní tvrdý vápenec hrající odstíny růžové a oranžové, a vedle skvělých podmínek pro jednodélkové či vícedélkové lezení je to tak i pastva pro oči. Průvodci uvádí až 460 různých tras, jejichž obtížnost značená francouzskou klasifikací se pohybuje mezi 5b a 8b, a je tedy opravdu z čeho vybírat. Výlet si naplánujte na jarní či podzimní měsíce, kdy jsou příznivé teploty a neprší. 

Hladký asfalt, náročné stoupání, jedovaté serpentiny postupně odkrývající jedinečné výhledy – roklina Dades Gorge a přilehlé pohoří Jbel Sargo – jsou lákavou výzvou pro ostřílené milovníky extrémní silniční cyklistiky, kteří se nebojí sáhnout si na cestě za životním zážitkem na dno. Pokud si však namísto překonávání vlastních cyklistických limitů chcete také užít dovolenou, magickou atmosféru a uvolněnější podmínky pro jízdu nabízí trasa z Ouarzazate do Zagory, kde krajina přechází v poušť, nebo z pobřežního Agadiru do horské oázy jménem Tafraoute. Za cyklistikou je nejlepší vyrazit kdykoliv v průběhu roku vyjma horkých letních měsíců.

 

Na večeři v atmosféře zlatých časů Paříže vyrazte do Heure Bleue Palais. Gastronomické umění šéfkuchaře Ahmeda Handoura, jako jsou například medailonky z humra s kapkou arganového oleje nebo úlovek dne v emulzi koření Ras el Hanout a citronů, je zde párováno s vynikajícími víny z Les Domains du Val d‘Argan – jediného vinařství v jižní části Maroka.