Souostroví superlativů

Alena D. | Private Travel Designer | Exclusive Tours

„Kdybych dostal dolar za každého našeho hosta, který říká: Proč jsem dřív jezdil jinam než na Seychely? byl by ze mne milionář,“ říkal mi se smíchem recepční v jednom z hotelů, v nichž jsme na svých cestách bydleli. A já mu dávám za pravdu: tohle souostroví v Indickém oceánu je neprávem opomíjené a návštěvníky přehlížené. Nebo – možná je to dobře.

Seychely mají všechno, co si od plážové dovolené přejete. A ještě něco navíc. Tím nejzářivějším klenotem jsou pláže, které ani nedokážu popsat. Měla jsem za to, že ty, které jsem viděla na Bermudách, nic nepřekoná. Překoná. Snažila jsem se je fotit a točit na video, ale místní pláže snad nejde vystihnout, musejí se zažít. Příjemným plusem je, že všechny jsou veřejné, nepatří hotelům. Ty na nich pochopitelně mají svá vyhrazená lehátka, když si ale lehnete kamkoli jen tak na ručník, nikdo vás vyhánět nebude. Vše probíhá v poklidu za nenápadného, leč bedlivého dozoru hotelového personálu – klid a soukromí zajištěno! Hned při příjezdu na mne dýchla ta typická uvolněnost a pohoda. Lidé jsou spokojení, nic neřeší, mají moře a víc nepotřebují – vše je navíc svižné a vůbec ne zpomalené. A nepotkala jsem snad nikoho, s nímž bych se nedomluvila anglicky, jistotou je pak francouzština.

Na Seychelách hodně prší, ale ne tak vytrvale jako v jihovýchodní Asii. Přijde bouřka, vyřádí se a za chvíli už zase všechno zalévají sluneční paprsky. Možná právě díky bohaté zálivce je vnitrozemí ostrovů nebývale barevné, především zelené. Není nutné se omezovat pouze na ležení na plážích, ostrovy nejsou placka a nabízejí zajímavé výpravy – lze je prozkoumávat pěšky i na kolech. Můj tip? Vallée de Mai na ostrově Praslin s hájem čtyř tisíc stromů palmy lodoicey seychelské zvané Coco de Mer. Po čtyřech dnech na Praslinu jsme se přesunuli na ostrov Mahé který je srdcem souostroví a leží na něm hlavní město Victoria. To je opravdu malinké, na jeho prohlídku vám stačí hodina, během níž stihnete projít i místní proslulý trh nebo hlavní bulvárek s prodejci suvenýrů. Ostrov jsme si projeli dál na jih, který má oproti víc obydlenému severu mnohem větší šmrnc a dalo by se říct karibského ducha.

Co tedy na Seychelách dělat? Jistě, ležet na pláži. Koupat se. Vypnout hlavu. Ale také šnorchlovat na útesech u pobřeží – snad u každého hotelu na nějaký narazíte. Se šnorchlem jsem se potápěla už dřív, ale takové barvy a pestrost jsem nezažila – želvy nebo neskutečné množství mořských ježků. A to jsme se nevypravili lodí na populární výlety za želvami, například na atol Aldabra, na němž žije největší světová populace obřích želv – 150 až 180 tisíc jedinců. Kam jsme si naopak výlet udělali, byl třetí nejlidnatější a pátý největší obydlený ostrov Seychel La Digue. Po čtvrthodinové plavbě z Praslinu jsme si pronajali kola a celý den ostrov prozkoumávali. Je na něm klid a bezpečno. Zajeli jsme do národního parku, v němž se pěstuje vanilka a kde žijí želvy, které je možné krmit. Nevšední zážitek.

Za zmínku stojí i místní kuchyně. Ta kreolská, často říznutá polynéskou, má v oblibě karí, byliny, množství vůní a lahodných chutí. Je plná ryb a darů moře, oboje je na jídelníčku denně a nejčerstvější, jaké jen může být. Ochutnali jsme i skvostné kuře pečené na místním dřevě. Nevynechali jsme hotel, kde se údajně zrodil proslulý koktejl Mai Tai založený na jamajském rumu. Zajímavostí je resort Anantara Maia, který čítá pouhých 30 vilek pro hosty, jimž je k dispozici 38 kuchařů. Ti uvaří cokoliv a kdykoliv si klienti vzpomenou. Suši o půlnoci nebo k snídani? Není problém. Jídlo podle vašeho vlastního receptu? Připraví. Doporučuji však nejíst pouze v hotelové restauraci, i místní pouliční jídelny a hospůdky mají co nabídnout. Všechno čerstvé, svěží, voňavé a lehké. Prostě seychelské!