Michaela Bečanová

„Na safari jsem už byla v různých zemích několikrát, do Tanzanie jsem ale na něj vždycky chtěla. Národní parky se tady od sebe totiž diametrálně liší, a nabízí tak svým návštěvníkům různorodou atmosféru a zážitky.“

Michaela Bečanová, travel designer

 

Když se před námi otevřel pohled na lodge Chem Chem, slunce bylo vysoko na obloze a všichni z naší skupinky byli rádi, že si mohou po dlouhé cestě protáhnout nohy. Rozmístěním připomínalo naše ubytování klasické lodge, které se stavěly v době, kdy popularita safari teprve začínala. Na rozdíl od nich byl ale Chem Chem zařízený moderně. Jeho středu vévodila velká otevřená budova ze dřeva a betonu, kde se nacházela recepce.

Načítám

Odtud jsme pak každý zamířili do svých stanů, které od sebe byly rozmístěny tak, aby měli hosté co největší soukromí. Během zhruba pětiminutové cesty jsem si užívala příjemného stínu okolního lesíku, a zahlédla dokonce několik opic a prasata, která se pásla nedaleko lodge. Večer by mě samotnou jít z hlavní budovy do stanu nenechali. I když nás ujistili, že se predátoři lidem vyhýbají, raději nás po setmění, kdy jsou šelmy aktivní, doprovázeli Masajové.

Bojovníci tohoto domorodého kmene velmi dobře znají místní divočinu. Jsou tedy schopní rozpoznat zvuky divokých zvířat a ví taky, jak se při střetu s nimi správně zachovat. Obvykle mají na sobě typické červeno-modré deky, které dnes představují jejich tradiční oděv. Ve skutečnosti je ale přivezli do Tanzanie Skotové.

Načítám

Stan, ve kterém jsem ten večer měla najít útočiště, byl prostorně zařízený a luxusní interiér svým stylem nikoho nenechával na pochybách, že se nachází v Africe. Díky jeho zemitým barvám, tmavému nábytku, stanovým plachtám a lávovým kamenům jsem si opravdu připadala jako skutečný dobrodruh. Ke stanu pak patřila i terasa, ze které jsem mohla pozorovat okolí, čehož bych jindy využila, my jsme ale na to odpoledne měli jiné plány – safari.

„Můžeme jet autem, ale pokud budete mít zájem, rádi vás provedeme parkem pěšky,“ navrhl s úsměvem průvodce a jeho nabídce se dostalo nadšeného souhlasu od všech členů naší skupinky.

Tedy, skoro od všech.

Za všechny ty roky, které jsem jezdila po afrických národních parcích, jsem nikdy nebyla na walking safari. Z divokých zvířat jsem měla vždycky respekt a raději je pozorovala z bezpečí auta. Proto jsem z vidiny toho, že mezi mnou a zvěří nebude několik ochranných kovových vrstev vozu, nebyla zrovna dvakrát nadšená. Ostatním jsem ale kazit radost nechtěla, a tak jsme se třemi průvodci a Masajem po boku vyrazili do africké divočiny.

Načítám

Když jsme procházkovým tempem vyšli z lodge, cítila jsem se trochu nesvá. I když byl náš ochránce ozbrojený, domorodý mladík třímal v ruce pouze oštěp, a já chvíli polemizovala o tom, zda by to k naší obraně stačilo.

Černé myšlenky mi ale dlouho nevydržely. Stejně jako ostatní jsem byla u vytržení. Při chůzi mi pod nohama šustila tráva a její dlouhé stonky mě lechtaly na holeních. Slyšela jsem šelest zeleného listí na stromech, jejichž pokroucená silueta je pro africkou krajinu tak typická. Kolem mě horečně cvakaly fotoaparáty, a i já jsem zvedla k obličeji ten svůj. Stejně mi ale bylo jasné, že tuto jedinečnou atmosféru se mi nikdy zachytit nepodaří.

Byl to neuvěřitelný zážitek. Naši průvodci nám ukázali několik stop dravé zvěře, kterých bych si jinak nevšimla, a společně s celou skupinkou jsme v jednu chvíli v dřepu sledovali žirafy, které kolem nás procházely. Narazili jsme také na stádo divokých zeber a na pakoně.

Okruh, který jsme šli, trval zhruba hodinu a za tu dobu jsem na své počáteční nepohodlí zapomněla. Když jsme dorazili ke břehu jezera Manyara, zapadalo zrovna slunce a jeho obraz se zrcadlil na hladině, což jí propůjčovalo zlatavý nádech. Právě na tomto idylickém místě jsme měli kromě přistaveného vozu připraveno také posezení s občerstvením. Nechyběl ani uvítací míchaný nápoj, který jsme potom večer popíjeli.

Načítám

Jakmile se začalo stmívat, rozdělal Masaj třením dřívek o sebe oheň a naše skupinka obrátila oči k opravdu neuvěřitelné podívané, kterou pro nás představovalo noční nebe. Kromě toho, že jsme jako Evropani nebyli zvyklí na postavení hvězd na obloze jižní polokoule, nás překvapilo, jak jasně a hlavně kolik, jich bylo vidět. V Česku byste na tak jasnou oblohu určitě nenarazili. Naši průvodci nám pomohli s rozeznáním známých souhvězdí, a až jsme se dostatečně výhledem pokochali, zamířili jsme v autě do lodge, kde už na nás čekala skvělá večeře o několika chodech.

Když jsme se vrátili zpět do Chem Chemu, čekalo tam na mě rovnou dvojité překvapení. Jakmile jsme se usadili, přistoupil ke mně číšník a upozornil mě na to, že šéfkuchař speciálně pro mě vymění houby, které nejím, za jinou ingredienci, a to i když jsem si mohla vybrat jiný pokrm. Zároveň mě oslovoval jménem, i když jsem nepamatovala, že bych ho potkala.

Neuvěřitelná proaktivita a vstřícnost personálu mě jen utvrdila v tom, co už jsem věděla. Když jsem si u velkého stolu z masivu pochutnávala na výborném steaku, byla jsem si naprosto jistá, že se z lodge Chem Chem nebude chtít odcházet. Proto ho tedy můžu vřele doporučit.

Hana Rieplová , travel consultant

Hana Rieplová

travel consultant

Co vás také může zajímat