Veronika Vaisová

„Indie je naprosto unikátní zemí a navzdory její dvojí tváři, s honosnými paláci na jedné straně a chudými čtvrtěmi na té druhé, můžu ze své vlastní zkušenosti říct, že její návštěvy rozhodně litovat nebudete.“

Veronika Vaisová, travel designer

 

Načítám

Na cestě po Indii

Každému, kdo jede poprvé do Indie a není si jistý, kde s poznáváním této kulturně bohaté země začít, můžu doporučit návštěvu takzvaného indického zlatého trojúhelníku. Jeho hroty tvoří města Dillí, Agra a Džajpur. V každém z nich, nebo v jeho blízkosti, najdete světově známé památky, které svou krásou okouzlují cestovatele už po dlouhá staletí. Díky nabitému programu a skvělým společníkům jsem toho ale za deset dní stihla o mnoho víc.

Můj průvodce, který se mi představil jako Raj, měl už přes patnáct let zkušeností, což bylo už po pár hodinách poznat.  Byl to velmi vzdělaný člověk se smyslem pro detail a neuvěřitelným vypravěčským talentem. O každém místě, které jsme navštívili, dokázal mluvit hodiny, přičemž ale jeho výklad nikdy nenudil. Vždy to dovedl podat takovým způsobem, že člověk visel na každém jeho slově.

První den v Indii jsem strávila v jejím hlavním městě – Dillí. Spolu s Rajem jsem prozkoumala jeho značnou část, včetně historického centra, jež jsme projeli na kultovní rikše. Proplétali jsme se skrze davy místních, kteří plnili úzké uličky plné aromatických vůní, hlasitě vedených hovorů a pouličních krámků, kde jste mohli sehnat prakticky cokoliv.  

Načítám

Taj Mahal – monument lásky

Další zastávku představovalo město Agra. Právě tady se nachází Taj Mahal, monument, který je považován za jeden z největších symbolů Indie. Vzhledem k neúprosnému slunci, které na nás přes den nemilosrdně pálilo, jsme se k tomuto světoznámému monumentu vydali brzy ráno. I tak mi ale zima v lehkých šatech rozhodně nebyla. Jakmile jsme prošli menším nádvořím, rozprostřelo se před námi panorama, v jejímž středu se tyčil tolik opěvovaný Taj Mahal. Už v Dillí jsem si všimla u vzhledu památek tendence k symetrii, a to samé jsem pozorovala i tady. I tak jsem se ale neubránila lehkým rozpakům. Na první pohled se nezdál Taj Mahal příliš velký ani velkolepý. Čím víc jsem se ale blížila k jeho budovám, tím víc jsem si začala uvědomovat genialitu architektury. S každým krokem jsem objevovala další rafinované detaily, které celému místu dodávaly nový rozměr.

„Pojďme do stínu,“ pobídl mě laskavě Raj, „chtěl bych vám o Taj Mahalu něco povědět, abyste získala představu, co pro nás znamená.“

Příběh o maharadžovi, který pomník postavil pro svou oblíbenou manželku, si na internetu může najít každý, a i já jsem ho znala. Způsob, jakým ho ale Raj vyprávěl, by dojal každého.

Načítám

Život v paláci

Vzhledem k častým přesunům jsem byla vděčná za odpoledne, během kterého jsem si mohla odpočinout. Byli jsme ubytovaní v Sujan Raj Mahal Palace, který byl, na rozdíl od jiných pětihvězdičkových hotelů, opravdovým palácem, kde královská rodina často pobývala a měla vyhrazené pokoje.

Už při příjezdu nás čekalo milé překvapení. Vešla jsem do prostorného sálu, který byl vybaven v tradičním koloniálním stylu, a dostalo se mi tradičního indického uvítání. Kolem krku mi zaměstnanci hotelu položili věnec sytě oranžových květin a mezi obočím udělali bindi – nachovou tečku ze speciální pasty. Během toho se na nás z prvního patra snášeli okvětní plátky růží, které odtud vyhazovala dvojice mladíků.

Člověk najednou neměl problém připadat si neskutečně důležitě.

Jakmile jsem si na chvíli odpočinula v honosně zařízeném pokoji, zamířila jsem do tamních zahrad, které k paláci příslušely. Tam pro mě personál nachystal v romanticky vyhlížejícím altánku občerstvení k čaji o páté. Mohla jsem si vybrat buď tradiční indický kořeněný čaj masala nebo ten typický anglický. Vzhledem k tomu, že jsem byla v posledních dnech neustále v pohybu jsem si tiché chvilky přerušované pouze zpěvem ptáků náležitě užívala.

Načítám

Jakmile jsem se dosyta nabažila klidu a míru, namířila jsem si to k hlavnímu bazénu a natáhla se tam na pohodlné lehátko. Okamžitě se u mě zjevil číšník, který se mě starostlivě zeptal, zda je všechno v pořádku a něco nepotřebuji. I když jsem mu s úsměvem odpověděla, že nic nechci, za chvilku u mě přistála vynikající zmrzlina se sklenkou studené vody.

Pak se ke mně trochu naklonil. „Víte, kdo to je?“

Zeptal se mě spiklenecky a pokynul k trojici Indů, kteří si taky užívali u bazénu odpoledního slunce. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou.

„To je náš maharadža.“

Chvíli jsem si myslela, že si ze mě dělá legraci, ale pár vteřin na internetu a zjistila jsem, že mluvil pravdu. Pak jsem vzpomněla, co mi ten den říkal Raj, když jsme procházeli ten den džajpurským Městským palácem.  

„Podívejte, vidíte tu vlajku? To znamená, že je ve městě náš maharadža.“ 

Očividně měl pravdu. Maharadža ten den opravdu v Džajpuru byl.

Načítám

Indická příchuť safari  

Jakmile jsme za sebou měli indický trojúhelník, namířili jsme si to na jih země, kde jsem měla naplánované v Jawai safari. To si většina lidí automaticky spojí spíše s Afrikou, nicméně dle Rajových slov to bylo právě v Indii, kde se konalo historicky poprvé. Na rozdíl od africké verze funguje indické safari trochu jinak. Nejezdí se tam za pozorováním divoké zvěře obecně, ale vždy za jedním konkrétním druhem. V mém případě jsme s rangerech vyjeli s cílem zahlédnout alespoň koutkem oka leoparda. Kdybych si měla vybrat z Indie jeden zážitek, který považuju za nejsilnější, pak by to bylo právě safari. Projížděli jsme pomalu okolím a občas míjeli domky místních, kteří se většinou živili jako farmáři a pastevci. Když jsme s autem vystoupali po sjízdné straně skály a zastavili u jejího okraje, uvědomila jsem si, že i kdyby se nám leoparda vidět nepoštěstilo, zklamaná bych díky naprosto neuvěřitelnému výhledu, nebyla. Obrovskému jezeru, které se po nám rozprostíralo, propůjčoval západ slunce zlatavý nádech a v jeho pozadí se tyčily hrdě do výšky vysoké hory. Pohled to byl skutečně dechberoucí.

Jakmile jsem se dostatečně pokochala, pokračovali jsme v cestě. Trvalo to ještě asi další půlhodinu, ale najednou se ranger upřeně zadíval do strany a zpomalil auto.

„Dívej, tam jsou,“ řekl a ukázal na nedaleký skalní útvar. Zprvu jsem nic neviděla. Leopardi přirozeně zbarvení tak, aby splynuli s okolím. A díky této přírodní kamufláži mi chvíli trvalo, než jsem na ně zaostřila. Měli jsme obrovské štěstí, protože jsme narazili hned na dva – matku s mládětem. Líně polehávali na vyhřátém kameni a užívali si posledních slunečních paprsků. A jak pomalu mizely i ty a začalo se stmívat, ani nám nezbylo nic jiného, než se pomalu vrátit po úspěšném výjezdu do kempu.

Načítám

V Indii jsem strávila deset nezapomenutelných dní, každý z nich naprosto výjimečný. Vybrat ty nejlepší zážitky je proto přímo nadlidským úkolem. V porovnání s jinými asijskými zeměmi, které jsem navštívila, jsem měla pocit, že tady poznávám opravdovou autentickou Asii, včetně její odvrácenější tváře. Dobrodružství to bylo naprosto jedinečné a patří k mým největším životním zážitkům.

Hana Rieplová , travel consultant

Hana Rieplová

travel consultant

Co vás také může zajímat